Osazování oken a dveří

Zabudování dvojitých oken

Zcela novou podkapitolou (4.3.5) je předpis pro zabudování dvojitých (špaletových) oken. Najdeme zde kompletně popsaný detail osazeného okna do otvoru a rovněž popis zajištění připojovací spáry. Citujeme z normy: „Pro zabudování dvojitých oken platí zásady návrhu a provedení připojovací spáry jako pro jednoduchá okna. V případě, že je vnější rám dvojitého okna v úrovni vnějšího líce fasády, je nutné zajistit ochranu připojovací spáry a funkční spáry okna proti stékající vodě, například umístěním okapnice na horní profil rámu“.

Pásová okna a provedení vnějších parapetů

Samostatnou a zcela novou kapitolou 5.4 je pasáž k provádění pásových oken. Nechybí zde přesný popis  požadavků týkajících se jak kotvení, tak i utěsnění takovýchto sestav. Citujeme z normy: „Dilatační spára jednotlivých rámů pásové okenní konstrukce musí být provedena tak, aby byla zajištěna vzduchotěsnost, vodotěsnost vnějšího uzávěru a tepelná izolace. Zároveň musí být provedena tak, aby umožňovala vzájemnou dilataci konstrukcí. Vzduchotěsnost a vodotěsnost musí být zajištěna po celé délce dilatační spáry včetně spodního a horního ukončení a po celou dobu životnosti konstrukce. Vlastnosti musí plnit i při dilatační změně rozměrů rámů“. Část 5.5, která je věnována problematice provedení vnějších parapetů, byla velmi výrazně textově rozšířena a doplněna o typický detail provedení vnějších parapetů a dilatačních spár.

Nový je také odstavec 6.1.1 týkající se přípravy podkladních ploch a odstavec 6.2.1 najdeme schéma k aplikaci podkladního výplňového materiálu. Na ten navazuje stále aktuální odstavec 6.5, který uvádí, že, citujeme z normy: „Samostatné výplňové materiály uvedené v 6.5.1 (minerální vlny) a 6.5.2 (plnící pěny)plní jen tepelně izolační funkci. Neplní požadavky vzduchotěsnosti a odolnosti proti hnanému dešti“. „Plnicí pěna nemůže být použita jako konstrukční kotvicí prostředek a nesmí být použita jako jediný uzavírací materiál připojovací spáry, pokud nesplňuje požadavky na připojovací spáru podle 4.2.2 a nemá dostatečnou elasticitu pro kompenzaci dilatačních pohybů v připojovací spáře a není schopna zajistit vyšší difúzní odpor na jedné straně spáry oproti straně druhé“. Z výše uvedeného vyplývá, že plnicí pěna, která není schopna prokázat rozdílný součinitel difúzního odporu na exteriéru a interiér a zároveň vodotěsnost, vzduchotěsnost, elasticitu a dlouhodobou přilnavost pěny k podkladu, nemůže být použita jako jediný těsnicí materiál pro připojovací spáru. Na závěr je nová norma doplněna o několik informativních příloh, přičemž tou novou je příloha D týkající se zabudování otvorových výplní do historických objektů.

Připojovací spára

Vynechaný prostor mezi rámem okna nebo vnějších dveří a navazující stavební konstrukcí. Nejedná se o trhlinu nebo škvíru, která by vznikla nedopatřením. Naopak. Spára by měla být navržena a utěsněna takovým způsobem, aby přenášela vzájemné působení okolních ploch, povětrnosti apod.

Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
Významnou změnou prošla kapitola o obecných zásadách návrhu připojovací spáry (4.2.2). Došlo zde v podstatě k zpřesnění návrhu spáry z pohledu tepelně technických požadavků (ČSN 730540-2). Citujeme z normy: „Připojovací spára musí být navržena tak, aby byly splněny základní tepelně-technické požadavky udávané v ČSN 730540-2. Spodní připojovací spára otvorové výplně v úrovni níže než 400 mm nad venkovním odvodňovacím povrchem (např. okna a dveře na ploché střechy, terasy, balkóny) musí být provedena podle článku C.3 přílohy C normy ČSN 73 1901 nebo musí být zajištěn bezpečný a kontrolovaný odvod vody v případech, kde to technicky není možné provést, například při rekonstrukcích“. Nově najdeme v normě přepracovanou tabulku v části 4.4, která uvádí doporučené šíře připojovací spáry pro různé rámové profily (dřevo, PVC, hliník) a velikosti oken.

Stavební otvor

Otvor ve stavební konstrukci, který je určen pro zabudování okna, balkónových dveří nebo vchodových či interiérových dveří.

Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
V kapitole věnující se přesnosti stavebního otvoru okna (4.3.1) přibyla pasáž definující šířku a výšku stavebního otvoru a jeho přesné měření. Podobný, nově zařazený, odstavec najdeme v následující kapitole 4.3.2 týkající se dveří.

Výrobní rozměry

Stanované vnější rozměry oken a dveří pro jejich výrobu. Skutečný rozměr okna se může drobně lišit díky povoleným výrobním odchylkám, které jsou dány možnostmi zvolené výrobní technologie.

Impregnace

Jedná se zpravidla o tekutý materiál, který má za úkol zkvalitnění podkladního povrchu určeného pro následnou fixaci těsnicích materiálů. V praxi se takové produkty označují též slovem „primer“.

Kotvicí prvek

Tímto se označují mechanické nebo chemické kotvy, které mají za úkol trvale zafixovat ve správné poloze okna a dveře.

Montážní kotvy

Perforované ocelové pásky podle typu okenního profilu zajišťující správné upevnění výplně stavebního otvoru ke konstrukci.

Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
V oddílu 4.5.2 pojednávající o možných způsobech ukotvení oken  najdeme přepracované a doplněné detaily a  jejich použití. Upřesněné jsou informace k použití pásových kotev, účel zakládacích profilů, osazovacího rámu, obvodového profilu a konzolí. Přibyl pak úplně nový detail s vodicími profily.

Tepelná izolace

Jedná se o materiály, které jsou velmi špatnými vodiči tepla a výrazně omezují jeho šíření. Z toho důvodu jsou vhodné jako tepelné izolanty. Nejrozšířenější materiály pro utěsnění oken jsou polyuretanové pěny různých specifických vlastností. Méně se již v praxi u montáží běžných oken využívá kamenné nebo skelné vaty. Maximální povolený součinitel tepelné vodivosti izolantů je 0,1 W/m/K.

Těsnění

Obecně materiál, který slouží ve spáře jako izolant. Podle typu spáry, tvaru spáry a požadovaného druhu utěsnění se volí vhodné materiály ze široké nabídky na trhu.

Po aktualizaci normy ČSN ČSN 74 60 77
Přepracovaná je kapitola 6 věnující se těsnicím materiálům. Přibyl nový odstavec zpřesňující výběr těsnicího systému (6.1) s detailním schématem o pohybech v připojovací spáře. Opět citace normy: „Při výběru funkčního těsnicího systému je nutné zohlednit pohyby ve spáře a namáhání těsnicího uzávěru při prodloužení, střihu v příčném směru a střihu v podélném směru. Přitom se zohledňují vlivy přiléhajících materiálů deklarovaných výrobcem. Požadovaná hodnota elasticity tmelu je ≥25%. Plnění požadavků elasticity se nevyžaduje u těsnicích systémů kombinujících těsnicí pásky nebo fólie prokazatelně nainstalovány tak, že umožňují deformaci a jsou z materiálů s vyšší tepelnou roztažností než přilehlé konstrukce. Celková dovolená deformace těsnicího uzávěru musí být větší než 2 mm“.

Vzduchotěsný uzávěr spáry

Část spáry, která slouží jako trvalá zábrana, znemožňující náhodné a neřízené proudění vzduchu spárou. Kvalitně provedený vzduchotěsný uzávěr neumožnuje vůbec, nebo zcela minimálně, nechtěnou výměnu vzduchu připojovací spárou mezi interiérem a exteriérem.

Parotěsný nebo parobrzdicí uzávěr spáry

Zóna spáry vybavená takovým materiálem, který zcela omezuje a brzdí pronikání vlhkého vzduchu do připojovací spáry.  Většinou se jedná o tu část spáry, která je vystavena působení interiérového klimatu.

Vodotěsný uzávěr

Zpravidla se jedná o část připojovací spáry vystavené povětrnosti. Materiály, které zde najdou uplatnění, spadají do kategorie pojistných hydroizolací.